Jdi na obsah Jdi na menu

Jak to ve skutečnosti bylo?

20. 10. 2016

JAK TO VE SKUTEČNOSTI BYLO?

Sobotní ráno, počasí chladivé, vzduch byl, mimo vysoké vlhkosti, plný napětí a očekávání. Před půl desátou se první odvážní bojovníci shromáždili u naší autobusové zastávky, aby nasedli do týmového autobusu, jiní se pro lepší koncentraci vydali po vlastní ose osobními automobily.

Kam to vlastně mířili? Přece do Brníčka, na fotbalový zápas roku, nebo dokonce pětiletky (v kuloárech se mluvilo i o zápase dobra se zlem, či souboji pravdy a lásky, nad lží a nenávistí)! Stropšénští proti Brněnském - stálo na oficiálním plakátu akce, který zval na zápas a na celkové oslavy 40. výročí sloučení obcí. "Svajba" - říkalo se dříve tomuto spojení obcí, na hřišti to ovšem byla "pravá jihočeská", ale o tom později...

Náš tým by se dal nazvat jako HJSK Strupšín (Horkou Jehlou Spíchnutý Klub Strupšín), ale zdání klamalo. Po příjezdu všech odvážných k hřišti, se po krátkých předzápasových poradách zamířilo do kabin, kde nám byly propůjčeny dresy (protože naše profi výbava byla přece jen na jinou ligu, a možná i úplně jiný sport).

Zde se vynořil první z klacků, jenž nám byly pod nohy hozeny! Dresy pro žáky? Spousta našich statných hochů, kteří jsou namakaní od pupíku v každém směru, se do dresů nemohla vejít! A ti z nich, kterým se to podařilo, nemohli během zápasu dýchat (minimálně do doby, než povolily švy na dresech).

Vydali jsme se tedy na bojiště, někteří posilněni zlatavým mokem, jiní malou cigaretkou na protažení plic, někteří nahecovaní patriotismem. Šlo o všechno - o čest, naději, zdraví i pálenici. A hle - druhý klacek! Tým soupeře složený ze samých profesionálů, všech o hlavu větších, s profesionální výbavou. Později se zdálo, že někteří to i umí hrát a co hůř, měli snad lepidlo na kopačkách! Po krátkém rozkopání a protažení jsme se postavili do výchozího rozestavení. Bum - třetí klacek pod nohama - hrajeme proti sluníčku! Vše bylo nastaveno jasně a jednoznačně proti nám. První poločas hrát proti sluníčku, na hřišti, které snad bylo nakloněno k naší brance! Záměr byl jasný, rozdrtit nás v prvním poločase a poté zápas jen dohrát. A to nás semklo ještě více!

Potutelně se usmívající rozhodčí písknul do píšťalky - zápas začal. Vše na začátku probíhalo podle předem promyšleného scénáře - tlak domácích byl enormní, stejně jako zatuhlost našich svalů. A protože se nedostavili pomezní rozhodčí, byla naše předzápasová domluva (cituji: "vole, budeme je chytat do ofsajdu"), naprosto k ničemu. Ačkoli se bojovalo, dostali jsme první gól. A v zápětí další! 2:0 pro domácí! Víra ve slušný výsledek se začínala rozplývat jako pára nad hrncem.

V tom se k nám otočila Štěstěna čelem a nabídla nám jiskřičku naděje – po neopatrném manévru jeden ze soupeřů zahrál rukou - penalta! Střely se ujala jedna z mladých pušek. Dlouhý rozběh, vteřiny se zdály být nekonečné - prásk. Góóól! Snížení na 1:2.

Soupeř se opět nadechl k těžké ofenzivě. Míč jakoby by se nechtěl dotýkat našich nohou. Nevyhnutelné se událo - další gól a prohrávali jsme 1:3. Rozhodčí odpískal poločas. Přestávka, odpočinek, pitný režim, taktické rady od manželek, přítelkyň a přátel z ochozů.

Byla zahájena druhá půle. To co se událo na hřišti o prvním poločase bylo zapomenuto! Jeden za všechny a všichni za jednoho. Obrana pomáhala útočníkům, útočníci bránili, brankář řval bojovné chorály (tak, že vyplašil veškerou populaci ondater v přilehlém potůčku). Vyvinuli jsme tlak nejen na svá kolena, ale i na soupeře a přineslo to své ovoce. Mladíci vepředu neúnavně zakončovali po přesných přihrávkách a chybách soupeřovy obrany. Jedna ze střel se vlezla mezi tři tyče. Snížili jsme! 2:3. Krev v žilách ještě více vařila, soupeř začal být nejistý. Mračna se začala nad Brníčkem zatahovat, a to doslova.

Boj pokračoval, jiskřilo se, kotníky dokopané, hřiště rozkopané. Téměř "barcelonskou" kombinací jsme se dostali k bráně, placírka k levé tyči a gól! Brankař neměl nárok! 3:3. A teď to začalo... Střela střídala střelu, odhodlání se opět vyplácí - další gól! A pak další! 5:3 vedeme! Všech 6 našich fanoušků v ochozech je nadšeno!

Bohužel Štěstěna je tvor nesoustředěný... zřejmě si zašla na jedno. Bum - vlastní gól (ale precizní zakončení!). Vedeme už zase jen o gól. 5:4. Ačkoli jsme ke konci bojovali, soupeř závěrem předvedl neskutečný tlak a pumelicí vyrovnal na konečných 5:5. Utkání bylo poté ukončeno. Se vztyčenou hlavou jsme si podali ruce se silným soupeřem. Utkání jako hrom! Poplácali jsme se po zádech, někteří i sami po svých, a odešlo se do kabin.

Příště zase, silnější, zkušenější. Děkujeme soupeři, že nám dopomohl k větší jistotě a kvalitě. Bude příště litovat!

 

Jeden za všechny, všichni za Strupšín!

podpis.jpg

dscn2167.jpg

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA